Sara Blakely se narodila v roce 1971.

Její matka byla právnička a také Sara se několikrát hlásila na práva.

Pokaždé však neúspěšně.

Nakonec vystudovala komunikace na floridské univerzitě.

Po škole pracovala v Disneylandu, kde na jedné atrakci návštěvníkům upevňovala popruhy.

Původně chtěla pracovat jako maskot v kostýmu Goofyho, jenže podle vedení byla moc malá, a tak jí nabídl roli Chipmunka. 

V této práci nevydržela dlouho, po pár měsících dala výpověď a stala se podomní prodejkyní faxů.

Sara Blakely ale tak jako mnoho jiných, nebyla prodejcem od přírody, často se musela nutit, aby se odvážila vejít do dveří nějaké firmy.

Párkrát se dokonce po té, co vstoupila do kanceláře, kde se na ni všichni nechápavě dívali, omluvila a utekla.

Taky jí několikrát roztrhali její vizitku přímo před obličejem a dokonce ji občas z budovy vyprovodila policie. 

Bylo jí 25 let a psal se rok 1996.

Blakely pracovala ve společnosti skoro 7 let a každý den měla stejnou náplň práce, a stále častěji se probouzela s pocitem, který zná hodně z nás.

Chodíte do práce, kterou dělat nechcete, respektive nemáte k ní žádný vztah. Stále přemýšlíte, co byste chtěli v životě dělat, jediné co víte je, že vás tato práce nenaplňuje. Bohužel tuším, že většina lidí se ke změně neodhodlá, a nakonec mnoho z nich toho na sklonku života lituje.

Jenže Blakely patřila k té minoritě, která se naplno vrhla do jedné malé podnikatelské příležitosti. Pořád ještě ale pracovala na plný úvazek pro prodejce faxů.

Jednoho dne si do svého deníčku napsala, že jednou vytvoří takový produkt, který si od ní koupí miliony lidí a díky kterému se budou cítit dobře.

Od té doby se na to začala plně soustředit.

Jako prodejce faxů často nosila punčochy.

Všimla si, že díky vrchní části těchto punčoch ji lépe přiléhá oblečení.

Ve skříni měla bílé kalhoty, které nenosila, protože v nich prosvítalo spodní prádlo. A stejně tak v něm šli vidět jeho obrysy.

Když se chystala na párty a chtěla si obléknout tyto kalhoty, přišlo zjevení, moment na který čekala.

Napadlo ji, že by mohla existovat střední cesta mezi punčochami a spodním prádlem.

Neváhala, a ihned si z punčoch odstřihla spodní část, oblékla si bíle kalhoty... a klik!

V hlavě se jí rozsvítila žárovka, uvědomila si potenciál, jaký její upravené spodní prádlo má.

Možná si říkáte: to je jako vážně všechno?

Z toho jak na tento nápad přišla ano, jenže ji čekala ještě dlouhá a trnitá cesta. 

1. krok

Na Spořicím účtu měla 5 tisíc dolarů, které si tam uložila díky prodeji faxů. To byl veškerý kapitál který do firmy vložila.

Blakely bylo 27 let a podnikání toho moc nevěděla.

Jako první se snažila zjistit, jestli na trhu už něco takového existuje.

Několik dnů každé odpoledne chodila po práci do knihovny, kde procházela patenty.

K jejímu překvapení žádný neexistoval.

2. krok

Chtěla si ověřit, jestli by o její produkt byl zájem.

Blakely se zeptala přímo v prodejně, kde prodávali oblečení a to včetně spodního prádla.

Jedna prodavačka jí řekla, že by o to zájem byl, a dokonce že si mnoho žen doma samy podobně jako ona zkracovaly punčochy.

To Blakely stačilo, a další průzkum trhu už podle ní nebyl potřeba.

3. krok

Sara Blakely neuměla šít, proto svůj první prototyp spojila dohromady sešívačkou!

Proto musela najít výrobce, který by jí vyrobil prototyp.

Telefonovala do mnoho společností, nikde se s ní nechtěli bavit.

Rozhodla se proto ukázat se přímo ve fabrice a pokusit se domluvit se zástupci napřímo.

Rovněž bez úspěchu.

Nakonec měla štěstí, jeden ředitel fabriky se doma svým dcerám svěřil, že k němu do kanceláře přišla nějaká Sara Blakely a chtěla po něm, ať jí vyrobí spodní prádlo připomínající cyklistické trenky.

Dcerám se tento nápad líbil a přemluvily otce, ať jí dá šanci.

4. krok

Sara Blakely si chtěla nechat svůj nápad patentovat, jenže narazila na problém.

Chtěla, aby její návrh na patent napsala žena, protože by lépe chápala, o co se jedná.

Jenže nikde žádná patentová specialistka nepracovala a tak to musela svěřit mužům.

Následovalo překvapení.

Cena za návrh patentu byla 3-5 tisíc dolarů, což pro ni bylo nereálné a tak se rozhodla, že si patentový návrh napíše sama.

Koupila si knihu o patentech a skutečně si ho sama napsala!

5. Krok

Celé její podnikatelské dobrodružství už trvalo 2 roky.

A po celé tyto 2 roky Blakely přemýšlela nad tím, jak se bude její společnost jmenovat.

Za tuto dobu měla množství nápadů, žádný se jí ale nelíbil.

Trochu ze zoufalosti se snažila svůj výběr vhodného jména zúžit a začala přemýšlet nad známými společnostmi, jejichž názvy zná každý.

Všimla si, že hodně z nich má v názvu písmeno "K", které silně rezonuje.

No a když jednou jela v autě, napadlo ji z čista jasna: Spanks

Ihned věděla, že je to přesně takové jméno, nad kterým dlouhou dobu přemýšlela.

Později, těsně před podáním žádosti o ochrannou známku, název změnila na Spanx.

6. krok

Základ bylo dostat se do obchodů. Internetové eshopy v tuto dobu ještě moc nefungovaly.

Volala do několika obchodů, nikde jí to nezvedli, a když už to zvedli, řekli jí, že je to šílený nápad a že nemají zájem.

Později ve žlutých stránkách našla kontakt na vedení jednoho velkého obchodu s oblečením, když se jí tam podařilo dovolat, sdělili jí, že mají vlastní nákupní oddělení, a pokud jim chce něco dodávat, ať zavolá tam.

Mělo to háček, oddělení sídlilo v Dalasu.

Několik dnů se tam pokoušela dovolat, nakonec se jí to podařilo.

 Po té co zástupkyni řekla, že vymyslela nový druh spodního prádla, který změní způsob, jakým ženy nosí spodní oblečení, jí obchodní zástupkyně řekla: "Ok, pokud přiletíte do Dalasu, dám vám 10 minut."

Jednání se zástupkyní neprobíhalo dobře.

A Blakely to věděla, zájem zástupkyně postupně upadal.

Rozhodla se pro poslední pokus a řekla: "Víte co, pojďte prosím se mnou na záchod."

Jistě vás nepřekvapí, že zástupkyně byla šokovaná, Blakely ji ale uklidnila a řekla, že jí chce ukázat, jak její produkt funguje.

Oblékla si bílé kalhoty, ty které to vše začaly, s klasickým spodním prádlem. Poté si oblékla tyto kalhoty spolu se spodním prádlem Spanx.

Obchodní zástupkyně okamžitě viděla rozdíl a řekla: "Už to chápu, je to brilantní nápad."

ihned uzavřela se Spanxem zakázku, kterou plánovala poslat do 7 obchodů, kde mělo dojít k otestování, zda zákazníci budou stát o jejich produkty.

Někteří podnikatelé by si řekli, že uspěli.

Blakely naopak věděla, že práce teprve začíná.

Ve velkých obchodech měla malou polici, na které bylo vystavení její zboží.

To jí nestačilo.

Rozhodla se tedy pomoci prodejům a získání reputace.

Až tady pochopíte jak kreativní a tvrdě pracující Sara Blakely je. Během krátkého časového úseku se jí podařilo dostat prodeje z desítek kusů denně na tisíce.

Jak se jí to povedlo a proč Oprah Winfrey zařadila Spanx mezi své nejoblíbenější produkty, se dozvíte v podcastu.

Dále se tam dozvíte, jestli se máte se svým okolím podělit o svůj podnikatelský nápad.

A mnohem více

Podcast je dostupný na Apple podcast, Spotify, Stitcher, Soundtier, Audilibrix, Lecton a dalších platformách.

Nebo Online zde: